Vinohradský start, první láska a klavírní premiéra
Narodil jsem se 8. 8. 1981 v pražské porodnici Londýnská na Vinohradech a Vinohrady mám dodnes rád pro jejich specifickou atmosféru.
Dětství jsem měl trochu astmatické, ale krásné, svou první lásku Petru Melicharovou jsem potkal na kolotoči v Koněprusích. Měla velmi pěkné kalhoty s kapsami asi jako krteček a dohodli jsme se, že se vezmeme. Zatím to moc nevypadá, protože už jsme se dvacet let neviděli.
K muzice jsem se dostal poměrně brzy – v září 1986 mě rodiče přihlásili na klavír k paní učitelce Huckové, kde jsem rozezníval klapky donedávna. V  ZUŠ Voborského jsem získal potřebné hudební základy a první zkušenosti s veřejným vystupováním (zatím bez černých brýlí). Rodičům patří velký dík, k muzice mě nejen přivedli, ale veškeré mé hudební aktivity od prvních chvil obdařují neutuchající podporou.

Jen počkej, Žižko
Když jsem přišel do školky (vinou zdravotních problémů rovnou do třetí třídy), soudružka učitelka mě představila spolužákům a Michal Žižka se začal smát. Přešel jsem to bez komentáře, ale už dlouho plánuju, že mu to vrátím přes televizní obrazovku, až budeme s Nahoře Pes přebírat grammy.

Fredy objevuje kytaru
První písničku inspirovanou skutečnou událostí jsem napsal na táboře v létě 1990, jmenovala se Já jsem malý Fredy. O rok později jsem ji spolu s několika dalšími skladbičkami zvěčnil na sousedy zapůjčený magnetofon, výsledný produkt je dodnes zdrojem nevázaného veselí návštěvníků modřanského bytu.
Také jsem začal nenápadně brnkat na kytaru zastrčenou doma za klavírem. První dva akordy (C, G) mě ukázal táta – s jejich pomocí jsem si mohl sám zahrát Vlak v 0.05 od Greenhornů. Chtěl jsem ale umět víc songů mé milované grupy a tak nezbývalo, než se naučit další hmaty. Posloužil k tomu jakýsi trampský zpěvník – budiž mu země lehká…

Koncerty pro sousedy
Již v útlém věku jsem byl dost sebevědomý (zůstává dodnes), takže se mi zdálo, že je má tehdejší tvorba nápaditá a oduševnělé písně typu Já jsem malý Fredy mají co říct lidem všech věkových kategorií a pohlaví. A tak jsem doma každou chvíli pořádal koncerty – většinou přišla máma, sousedka a brácha, kterého jsem k tomu více-méně donutil. Často také chodil táta (pokud to stihl z práce) a babičky. S odstupem času moc nechápu, jak to mohli vydržet.

Sólový debut
V roce 1992 rodiče pořídili kazeťák s tlačítkem record, což byla vážně bomba. Nakoupil jsem prázdné kazety a pásy se rozjely. Brzy jsem dospěl k rozhodnutí nahrát opravdové album plné vlastních písniček. Kazetu jsem nazval majestátně Ondřej Fencl 1993 a dal ji rodičům pod stromeček. K těm samým Vánocům dostal táta novou kytaru, ze které jsem se nejvíc radoval já. Hrálo se na ni nepoměrně lépe než na tu předchozí.

Když Plíhal, tak i já
Začínal jsem vážně přemýšlet o založení kapely. Táhlo mi na teen-age a na desce Karla Plíhala jsem se dočetl, že mistr založil svou první skupinu ve třinácti. Nechtěl jsem být pozadu. Se sólovou kariérou jsem se rozloučil kazetou Ondřej Fencl – Hej chlapče můj a podpořil ji doprovodným megakoncertem. Přišli dokonce i teta se strejdou, bratranec a sestřenice, takže bylo vážně nabito – skoro jako Nedvědi na Strahově.
Koncem roku 1994 jsem založil skupinu Hromosvod, vše podstatné o ní najdete na www.hromosvod.com. Půl roku na to jsem začal objevovat, že nejen z country člověk je živ.

V zajetí punku
Můj první rockový koncert byla Lucie v Edenu, křest desky Černý kočky mokrý žáby. Šli jsme tam se spolužačkou Zuzkou Merhautovou a bylo to velice romantické. O něco později jsem poprvé navlékl špinavý hubertus a velké pohory, prohnal vlasy hřebenem a vyrazil do proslulého klubu Belmondo na kapelu Znouzectnost. Večer už jsem věděl, že punks not dead a za týden jsem si to potvrdil na koncertě Visacího zámku, posléze na Hudbě Praha, E!E a dalších veličinách tehdejší scény. Oslněn drsností Michala Pixy a Šantrůčka ze Šanovu zatoužil jsem po elektrické kytaře. Nejprve jsem si ovšem zakoupil černé brýle, typ Visací zámek. Kytaru jsem k tomu přidal v září 1995. Devil’s Dogs (dnes Nahoře Pes) jsem založil rok a půl na to (podrobněji v sekci O kapele).

Hudba, škola, novinařina
Přešlo pár let, hudba mě brala pořád víc, objevil jsem Led Zeppelin, Deep Purple, Mišíka, Buty, Vltavu... A v létě 1999 jsem nastartoval ještě jednu skupinu – Uširváč (Hudba Praha Revival). A aby toho nebylo málo, začal jsem hostovat v Beatles Revivalu s názvem Oříšky, který jsem velmi brzy přejmenoval na Mrtvej brouk a stal se jeho kapelníkem.
Paralelně s hudební činností jsem pilně studoval, prošel postupně základními školami Mráčkova a Horáčkova, gymnázii Jana Palacha a Na vítěžné pláni, kde jsem na jaře 2001 beze šrámů odmaturoval.
Moje dlouholetá záliba v psaném slovu mě pak nasměrovala na žurnalistiku, kde v současné době po dosáhnutí předpony bc. usiluji o nepoměrně znělejší mgr. Ne náhodou se mým kmenovým oborem stala hudební publicistika, které se věnuji zejména v REPORTU a Hospodářských novinách.

7 kapel
Na jaře 2007 jsem kývl na nabídku stát se členem nové kapely matadora české hudební scény Luboše Pospíšila – www.lubospospisil.cz a měsíc potom jsem po Zdendovi Pláškovi převzal post kytaristy ve Schodišti (ex-Nahoru po schodišti dolů band) - www.noise.cz/schodiste. Někdo může nabídnout, že mít sedm kapel je perverzní, ale takové šance se prostě neodmítají. Sám se tomu divím, ale zatím to všechno v pohodě stíhám a nešidím.

Tak to jsem tedy já
Kromě muziky a žurnalistiky jsem od svých osmi do dvaceti navštěvoval a ke konci i částečně vedl oddíl Kruh (Liga lesní moudrosti), který mi poskytl skvělé kamarády, vybavil mě do života mnoha nezbytnými hodnotami, naučil mě žít v přírodě, vážit si maličkostí a přežít v extrémnějších podmínkách než je klimatizovaná kancelář a teplá postel.
Dneska už jen hraju, píšu, piju, hýřím, miluju a pláču, zkrátka žiju a dost mě to baví. Mám rád pivo a rum, žeru jak nezřízený a roste mi pupek. Do budoucna plánuji stát se slavným muzikantem a žurnalistou, pupek shodit, vydělávat hodně peněz, jezdit drahými auty, jíst ve vybraných restauracích, vyjet na světové turné a naučit se skromnosti.