Vinohradský
start, první láska a klavírní premiéra
Narodil jsem
se 8. 8. 1981 v pražské porodnici Londýnská na Vinohradech a Vinohrady
mám dodnes rád pro jejich specifickou atmosféru.
Dětství jsem měl trochu astmatické, ale krásné, svou první lásku Petru
Melicharovou jsem potkal na kolotoči v Koněprusích. Měla velmi pěkné
kalhoty s kapsami asi jako krteček a dohodli jsme se, že se vezmeme. Zatím
to moc nevypadá, protože už jsme se dvacet let neviděli.
K muzice jsem se dostal poměrně brzy – v září 1986 mě rodiče přihlásili
na klavír k paní učitelce Huckové, kde jsem rozezníval klapky donedávna. V ZUŠ Voborského jsem získal potřebné hudební základy a
první zkušenosti s veřejným vystupováním (zatím bez černých brýlí).
Rodičům patří velký dík, k muzice mě nejen přivedli, ale veškeré
mé hudební aktivity od prvních chvil obdařují neutuchající podporou.
Jen
počkej, Žižko
Když jsem přišel do
školky (vinou zdravotních problémů rovnou do třetí třídy), soudružka učitelka
mě představila spolužákům a Michal Žižka se začal smát. Přešel jsem
to bez komentáře, ale už dlouho plánuju, že mu to vrátím přes televizní
obrazovku, až budeme s Nahoře Pes přebírat grammy.
Fredy
objevuje kytaru
První písničku
inspirovanou skutečnou událostí jsem napsal na táboře v létě 1990,
jmenovala se Já jsem malý Fredy. O
rok později jsem ji spolu s několika dalšími skladbičkami zvěčnil na
sousedy zapůjčený magnetofon, výsledný produkt je dodnes zdrojem nevázaného
veselí návštěvníků modřanského bytu.
Také jsem začal nenápadně brnkat na kytaru zastrčenou doma za klavírem.
První dva akordy (C, G) mě ukázal táta – s jejich pomocí jsem si mohl sám
zahrát Vlak v 0.05 od Greenhornů.
Chtěl jsem ale umět víc songů mé milované grupy a tak nezbývalo, než se
naučit další hmaty. Posloužil k tomu jakýsi trampský zpěvník – budiž
mu země lehká…
Koncerty
pro sousedy
Již v útlém věku jsem byl dost sebevědomý (zůstává dodnes), takže se
mi zdálo, že je má tehdejší tvorba nápaditá a oduševnělé písně typu Já jsem malý Fredy mají co říct lidem všech věkových
kategorií a pohlaví. A tak jsem doma každou chvíli pořádal koncerty – většinou
přišla máma, sousedka a brácha, kterého jsem k tomu více-méně donutil.
Často také chodil táta (pokud to stihl z práce) a babičky. S odstupem
času moc nechápu, jak to mohli vydržet.
Sólový
debut
V roce 1992 rodiče pořídili kazeťák s tlačítkem record, což byla vážně
bomba. Nakoupil jsem prázdné kazety a pásy se rozjely. Brzy jsem dospěl k
rozhodnutí nahrát opravdové album plné vlastních písniček. Kazetu jsem
nazval majestátně Ondřej Fencl 1993
a dal ji rodičům pod stromeček. K těm samým Vánocům dostal táta novou
kytaru, ze které jsem se nejvíc radoval já. Hrálo se na ni nepoměrně lépe
než na tu předchozí.
Když
Plíhal, tak i já
Začínal jsem vážně přemýšlet o založení kapely. Táhlo mi na teen-age
a na desce Karla Plíhala jsem se dočetl, že mistr založil svou první
skupinu ve třinácti. Nechtěl jsem být pozadu. Se sólovou kariérou
jsem se rozloučil kazetou Ondřej
Fencl – Hej chlapče můj a podpořil ji doprovodným megakoncertem. Přišli
dokonce i teta se strejdou, bratranec a sestřenice, takže bylo vážně nabito
– skoro jako Nedvědi na Strahově.
Koncem roku 1994 jsem založil skupinu Hromosvod, vše podstatné o ní najdete
na www.hromosvod.com. Půl roku na to
jsem začal objevovat, že nejen z country člověk je živ.
V zajetí
punku
Můj první rockový koncert byla Lucie v Edenu, křest desky Černý
kočky mokrý žáby. Šli jsme tam se spolužačkou Zuzkou Merhautovou a
bylo to velice romantické. O něco později jsem poprvé navlékl špinavý
hubertus a velké pohory, prohnal vlasy hřebenem a vyrazil do proslulého klubu
Belmondo na kapelu Znouzectnost. Večer už jsem věděl, že punks not dead a
za týden jsem si to potvrdil na koncertě Visacího zámku, posléze na Hudbě
Praha, E!E a dalších veličinách tehdejší scény. Oslněn drsností Michala
Pixy a Šantrůčka ze Šanovu zatoužil jsem po elektrické kytaře. Nejprve
jsem si ovšem zakoupil černé brýle, typ Visací zámek. Kytaru jsem k tomu
přidal v září 1995. Devil’s Dogs (dnes Nahoře Pes) jsem založil rok a půl
na to (podrobněji v sekci O kapele).
Hudba,
škola, novinařina
Přešlo pár let, hudba mě brala pořád víc, objevil jsem Led Zeppelin,
Deep Purple, Mišíka, Buty, Vltavu... A v létě 1999 jsem nastartoval ještě
jednu skupinu – Uširváč (Hudba Praha
Revival). A aby toho nebylo málo, začal jsem hostovat v Beatles Revivalu s
názvem Oříšky, který jsem velmi brzy přejmenoval na Mrtvej
brouk a stal se jeho kapelníkem.
Paralelně s hudební činností jsem pilně studoval, prošel postupně základními
školami Mráčkova a Horáčkova, gymnázii Jana Palacha a Na vítěžné pláni,
kde jsem na jaře 2001 beze šrámů odmaturoval.
Moje dlouholetá záliba v psaném slovu mě pak nasměrovala na žurnalistiku,
kde v současné době po dosáhnutí předpony bc. usiluji o nepoměrně
znělejší mgr. Ne náhodou se mým kmenovým oborem stala hudební
publicistika, které se věnuji zejména v REPORTU a Hospodářských novinách.
7 kapel
Na jaře 2007 jsem kývl na nabídku stát se členem nové kapely matadora české hudební scény Luboše Pospíšila – www.lubospospisil.cz a měsíc potom jsem po Zdendovi Pláškovi převzal post kytaristy ve Schodišti (ex-Nahoru po schodišti dolů band) - www.noise.cz/schodiste. Někdo může nabídnout, že mít sedm kapel je perverzní, ale takové šance se prostě neodmítají. Sám se tomu divím, ale zatím to všechno v pohodě stíhám a nešidím.
Tak to jsem tedy já
Kromě muziky a žurnalistiky
jsem od svých osmi do dvaceti navštěvoval a ke konci i částečně vedl oddíl
Kruh (Liga lesní moudrosti), který mi poskytl skvělé kamarády, vybavil mě
do života mnoha nezbytnými hodnotami, naučil mě žít v přírodě, vážit
si maličkostí a přežít v extrémnějších podmínkách než je
klimatizovaná kancelář a teplá postel.
Dneska už jen hraju, píšu, piju, hýřím, miluju a pláču, zkrátka žiju a
dost mě to baví. Mám rád pivo a rum, žeru jak nezřízený a roste mi
pupek. Do budoucna plánuji stát se slavným muzikantem a žurnalistou, pupek
shodit, vydělávat hodně peněz, jezdit drahými auty, jíst ve vybraných
restauracích, vyjet na světové turné a naučit se skromnosti.