Sloky

Text: Jiří Wolker, Ondřej Fencl
Hudba: Ondřej Fencl
Rok vzniku: 1922, 2001
Nacvičeno: květen 2003
Premiéra: 12. 6. 2003

Sníh padá na město, na město zšeřelé,
v oku tvém roztává se v louže popele,
a z věží hodiny jak panny zrazené,
padají temnotou na dlažky kamenné.

Jdeš tudy prvně sám se srdcem churavým,
a proto se ti zdá, že trpíš světem vším, tak…
doběhni k nádraží, poslouchej vlaků hvizd,
co vezou do světa lásku a nenávist. 

Sedni do vagónu a velkou silou hnán,
se z místa bolesti rozjedeš do všech stran,
po světě širokém, co nezná trápení,
co jednou stalo se, to už se nezmění. 

Rány se zahojí a zmizí jako sen,
tím, čím chceš vítězit, nesmíš být poražen,
žvejkáš svou bolístku jak prošlej chewing gum,
koukej jí vyplivnout, JINAK TU ZBYDEŠ SÁM.

Sníh padá na město a… tobě je veselo,
ten sníh je obkladem, přilož ho na čelo,
hodiny na věži s ptáky se rozletí,
„neb bolest přemoci je víc než trpěti“.