Petrolej

Text: Ondřej Fencl
Hudba: Ondřej Fencl
Nacvičena: zima 2004
Premiéra: 1.3. 2004 (Praha – Vagón)

Za bílou oponou pomalu se svlíkám
za bílou oponou sám sebe se zříkám
za bílou oponou potichu si zpívám
v sále už je dávno zhasnuto, jen já tu dohořívám

Za bílou oponou dohrávám svou roli,
diváci odešli a mě nohy bolí,
hrál jsem jim divadlo o nešťastný době
a tam někde v říši depresí visí na železný skobě:

PROVAZ!
…co žene mě a do klubíčka stáčí
pod židlemi tahá mě a po jevišti vláčí
trhá mi ruce a hlavu do zdi vráží
nahoru mě tahá a pak zase dolů sráží
a teď mě nutí křičet a vzít do rukou sirky
a nalít čirej petrolej i do nejmenší dírky
a šíleně se šklebit když všechno kolem plane
JÁ TO NECHTĚL UDĚLAT, MUJ BOŽE, KRISTE PANE

Hořící opona v cárech k zemi padá
ve jménu zákona, noc je ještě mladá
ve jménu zákona v okovech mě vlečou
loutky mi na cestu mávají než do sebe se spečou.

Na bílým obzoru červená je záře
neznali pokoru, usvědčili žháře,
bezmocný, nemocný, hledaje sám sebe
elektrický křeslo, potichu se vzneslo, do modrýho nebe.