Balada o očích topičových       

Text: Jiří Wolker, Ondřej Fencl
Hudba: Ondřej Fencl
Rok vzniku: a) text – 1923
                  b) hudba – 1999
Nacvičena: září 2000

Utichly náměstí, utichly ulice,
usnuly hvězdy okolo měsíce
a z města celého v ty pozdní hodiny,
nezavřel oči svý jenom dům jediný.
Oči svý ohnivý, co do tmy křičí,
za nimi uprostřed kotlů a tyčí,
mužů pár svaly své železem propletlo,
aby se oči změnily ve světlo.

Železnou lopatou otvírá žhavou pec,
ohnivá výheň a silný mládenec,
šťastný je šťastný u svého uhlí,
ruce mu od ohně příjemně ztuhly,
najednou nevidí, do tmy se propadá
a tma jej objímá a tma jej opřádá,
raněné slunce už z hrudi si odchází,
hledat si ve světě jinačí obrazy.

Nad černou slepotou lampička visí,
není to lucerna, však oči čísi,
oči tvý, co světu naději daly,
jasně vždy viděly, neumíraly,
to jsi ty topiči přikrytý střepy,
díváš se na sebe ač jsi sám slepý,
díváš se na sebe a zprvu nevěříš,
vidíš jen mrtvolu opřenou u dveří.